Vysoká Pec
Vysoká Pec byla, myslím, že ještě v devadesátých letech 20. století obcí samostatnou. Nevím přesně odkdy, ale od nějaké doby je součástí obce Bohutín v okrese Příbram. S oblibou říkáme, že Vysoká Pec je hlavním městem Bohutína, což ostatně potvrzuje fakt, že se sem přestěhoval Obecní úřad.Na Peci se nachází dvě hospody, Drmlovka a Hostinec U Kocoura, který je umístěn v hasičárně. To znamená, že Vysoká Pec má i svůj SDH. Dále jsou na Peci dva rybníky. Vysokopecký "Pecák" , který svého času sloužil jako veřejné koupaliště a Vokačovský "Drozďák" , který je bohužel aktuálně vypuštěn a zcela zarostlý. Za zmínku stojí dále Důl Řimbaba či poblíž ležící lesopark.
WIKIPEDIE
Vysoká Pec je částí obce Bohutín v okrese Příbram. Své jméno získala podle tavících vysokých pecí na železnou rudu. Je spjata s rozvíjejícím se železářstvím. Železná ruda se těžila například v dole Řimbaba. Aby vody z dolů neodtékaly nevyužity, byl založen Vysokopecký rybník. Na Vysoké Peci sídlí mateřská školka a bohutínský obecní úřad.
Zeměpisná šířka 49°39'53 s. š.
Zeměpisná délka 13°57'55 v. d.
Ze stránek obce Bohutín
Havírna a Vysoká Pec jsou původu „mladého“. Vysoká Pec je spojena s rozvíjejícím se příbramským železářstvím, Havírna zase s ruchem, který začal v kraji s rozvojem těžby stříbra v pohoří „Tisovském“.
V poslední školní den 30.6.2011 byla v Bohutíně, sídle Svazku obcí Podbrdského regionu odhalena Fabiánova naučná stezka. Fotografie z jejího odhalení si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Prezentace stezky je rovněž na serveru Kudy z nudy
Proč se Drozďák jmenuje Vokačovský rybník
(zdroj pribramskydenik.cz)
Na bohutínském Pstruhovém potoce, kterému dnes říkáme Litavka, stávalo od středověku několik mlýnů. Pod Vysokopeckým rybníkem dosud najdeme budovy někdejšího Kocourovského mlýna a při silnici pod Drkolnovem malebné stavení mlýna Kolenáčovského. Mezi těmito dvěma mlýny býval ještě mlýn Bláhův. V lednu 1625 měl mlýn hodnotu 500 kop míšeňských grošů, a to nebylo zrovna málo peněz. Jan Petržílka jinak Vokáč za něj tehdy složil dosavadnímu majiteli jako závdavek při prodeji 60 kop s tím, že bude zbytek odvádět v ročních splátkách, a začal hospodařit. K mlýnu patřily dědiny a louky, táhnoucí se až k lesu nad cestou od vsi Zdaboře, které měl v zástavě sousední hořejší mlynář. Jan Vokáč s manželkou Alžbětou se snažili svým závazkům dostát a louky vyplácet.Když Jan neměl hotovost, část splátky za louku si u souseda odpracoval. V zemi však zuřila třicetiletá válka. Příbramí a okolím prošla vojska, která s sebou pobrala, co mohla.
Lidem nezbylo takřka nic. Když válka roku 1648 skončila, byl Bohutín i s mlýny zcela zpustošenou vsí. Ovdovělému Janovi Vokáčovi bylo 48 let, jeho synovi, mlynářskému tovaryši Adamovi 25 let, nejstarší dceři Dorotě 15 let. Před válkou míval mlynář tři potahy, v roce 1654 neměl ani jeden. Rodinu živila jediná kráva. Nadějí do budoucna mohly být dvě jalovice a tři svině, které chovali, jenže mlýn nebyl zaplacen ani z poloviny. Když ho roku 1667 Adam po svém otci přebíral, pole a louky byly dosud v zástavě, na hospodářství vázly dluhy na daních za několik let a nový mlynář musel také vyplatit otcovské podíly svým třem sestrám.
Není divu, že předlužený mlýn pak dostal nové majitele, ovšem i po desetiletích se mlýnu říkalo Vokačovský. Mlýnské stavení i náhon nakonec zmizely beze stopy. Jen jméno mlynáře Vokáče, který tu přes 42 roků žil a pracoval, přečkalo jako vzpomínka skoro 400 let. Přešlo totiž z jeho louky s takzvaným nebeským rybníčkem, naplňovaným snad pouze srážkovou vodou, na rybník, který byl vybudován na jejich místě jako součást důmyslného systému vodních struh pro potřeby březohorských stříbrných dolů.
Věra Smolová, ředitelka Státního okresního archivu Příbram,
text je z připravované knihy o mlýnech na Litavce